VETERANDISKO I (1987)

a retrospective audio-visual and audio programme, utilising an original period technique and original recordings, surveying the origin and history of our pop-music of the 1st half of the 20th century, including its symbiosis with theatre and film (Osvobozené divadlo, V+W. etc.).

 

The script extract (the beginning)

 

- the music sample no. 1:

 

Babičko, nauč mě charleston
(Grandma, learn me how to dance the charleston)

 

(L. Podéšť, L. Bínovský)

 

Edita Štaubertová, Karel Vlach Orchestra

 

(Supraphon 83532)

 

Nice and good evening, ladies and gentlemen. No, you don't have to be afraid, we are not going to learn you how to dance the charleston, and honestly speaking we even don't know how to dance it. We would like to welcome you, though, to the listening of the oldies, out of which a number arouses already nostalgic reminiscences only, or an indulgent smile. Today, one can hardly imagine oneself into the period where a radio set was possesed by few chosen, TV didn't exist and films were, unfortunately, still silent. Only carriers of modern pop-music were turntables and music bands, or miscellaneous, more or less familiar songsters, performing in cafés, clubs, theatres, or in, at that time a fashionable novelty, cabaret.

The young listeners, who are today, almost at every step and from all sides without problems surrounded by music of any sort, can only hardly imagine themselves into the atmosphere, where something like that was far from being so matter-of-course.

As everywhere in Europe also in our country the new sort of popular music was felt as something foreign and implanted into the domestic tradition. It took a long time before people learnt how to listen to the new music whose impulses lay over the ocean and domestic composers and performers more or less invested them with a becoming jacket of a domestic cut.

However, let us abandon the theorising and at last we could reveal to you what we have prepared for you for today. It is six personages, who have left most distinguished traces in the history of our popular music, some interesting things from their lives and of course, that we haven't forgotten music samples.

Listening to the original historical recordings we have to tolerate at times even some imperfections, that have been caused by the fact that the original matrices haven't been preserved and therefore the period recordings have had to be necessarily copied from more or less used, old original recordings, as our goal is to present only authentic originals…

 

- the music sample no. 2:

 

Ta naše písnička česká (Our Czech Song)

 

(K. Hašler, K. Hašler)

 

Karel Hašler

 

(Panton 80190096)

 

...back


 

VETERANDISCO II (1988)

a further audio-visual programme, utilising an original period technique and authentic recordings, devoted to the personages who have left most distinguished traces in the history of our popular music.

 

The script extract (the end)

 

After the end of World War II nearly a twenty-year long period of performing of the Vlach's Orchestra in the ABC Theatre together with Jan Werich started. In the 1950's the Orchestra is not allowed to play outside the Theatre and nobody knows why. It is a period of reflections about a new message of pop-music.

Under the given circumstances it is a revolutionary process, in which, besides its overall positive trend and impact, some mistakes also appear. In this case it is an one-idea'd negative way of looking at jazz, and unfortunately, however, chiefly at its American origin… This period of seeking of new development trends of pop-music was overbridged by Karel Vlach with his recording of Jaroslav Ježek's production from the Osvobozené divadlo, like for example the song by Jan Werich from the play "Kat a blázen (The Executioner and the Fool) --- Šaty dělaj člověka (Fine Feathers Make Fine Birds) he sang together with Jiří Voskovec in 1934.

 

- the music sample no. 9:

 

Šaty dělaj člověka (Fine Feathers Make Fine Birds)

 

(J.Ježek, V+W)

 

Jan Werich, Karel Vlach Orchestra

 

(Supraphon 49701)

 

On February 26, 1986, one famous chapter of Czech jazz, modern pop-music and the original song writing of Czech authors is definitively closed. The heart of the man who devoted all his life solely and exclusively to music beat its last. The Orchestra needs only two years to its unbelievable fifty-year existence.

What to say by way of conclusion? Perhaps one thought of his, which always has been, is and will be valid: "A life with music ain't easy but it is beautiful!"

 

- the music sample no. 10:

 

Valčík na rozloučenou (The Farewell Waltz)

 

 

 

Karel Vlach and His Orchestra

 

(Supraphon 45469)

 

With the Farewell Waltz we also are parting with you and hopefully we will meet again to recall to our minds in our "Veteran-discotheque" how that all actually started and what preceded what is called nowadays a modern popular music as we know it and listen to nowadays.

See you soon in some of our next programmes.

 

...back


 

THE STRAY POETS, or Poetry in Music (1989)

Part 1 - Josef Kainar. A composed audio programme, devoted to his set-to-music poetic texts rendered by various performers in various genres and music styles.

 

The script extract (the beginning)

 

- the music sample no. 1:

 

Kuře v hodinkách

 

(Jan Kubík, Josef Kainar)

 

Vladimír Mišík, skupina Flamengo

 

(Supraphon 1 13 2109 H)

 

Skladba "Kuře v hodinkách" rockové skupiny Flamengo a zpěváka Vladimíra Mišíka, ukázka ze stejnojmenné dlouhohrající desky, patří už řadu let do zlatého fondu domácí rockové hudby. Obsahuje původní českou rockovou tvorbu, spojující moderní postupy v aranžmá s ryze domácí melodikou a v písňové tvorbě tvůrčím způsobem využívá básnických textů národního umělce Josefa Kainara.

A právě tuto osobnost, všestranně nadaného básníka, píšícího bez sentimentality a banalit, jimiž je populární hudba zamořena, bych Vám rád představil ve spojení s různými hudebními žánry.

Ale začněme od začátku...

 

the music sample no. 2:

 

Stříhali dohola malého chlapečka

 

(Vladimír Mišík, Josef Kainar)

 

Vladimír Mišík, skupina Etc...

 

(Supraphon 1 13 2109 H)

 

Když si člověk poslechne desku Vladimíra Mišíka a skupiny Etc.. "Stříhali dohola malého chlapečka", stávají se pro něj zcela bezpředmětné veškeré diskuze o tom, zda může být i populární hudba uměním, nebo zda je pouze pokleslým žánrem. Podobně i otázka spojení moderní populární hudby s básnickým textem, s literaturou v té nejryzejší podobě. Je to balada o přistřižené touze bezbranného dítka, bohatě metaforická báseň, takové malé drama v kostce, nesnadno sdělitelné jinými než básníkovými slovy. Je to svět malé, dětské a nechápající úzkosti, do nějž se asociativně prolíná svět dospělý, zkušený a skeptický.

Tato píseň dostala folkrockovým impulsem Vladimíra Mišíka umocněnou působivost...

 

...back


 

ALL END UP IN BED, ANYWAY,

or the First Czech Original Erotic Comedy (1998). A screen adaptation of his own literary exemplar of the same name - stories of comtemporary life. A feature film. Everything runs under comical circumstances and from a bird's eye view.

 

The script extract (the beginning)

 

Obraz 1. Vesnická diskotéka

Blikají barevná světla, silně nakouřeno, hlučná a rychlá hudba, titulková montáž. Po jejich skončení začne uvádět koktající diskžokej pomalou skladbu, sem tam přeskakuje deska.

Střídavé záběry na tančící páry: Velmi vysoká s malým partnerem, lesbičky, tlustý pár, dva homosexuálové a jiné karikatury. Chlapci se pohybují se silně ztopořenými údy, zřetelně se rýsujícími přes kalhoty, dívky zase pohazují vystrčenými zadečky, naditými v krátkých šortkách či přiléhavých minisukních a z hlubokých výstřihů jim vylézají kyprá poprsí. Všichni se silně potí.

Záběr na samostatně tančící dívku Blanku, která se zahledí směrem ke vchodu do sálu a zpozorní.

Ve dveřích stojí voják, a od ostatních návštěvníků se liší tím, že je o něco starší, také o něco větší a hlavně fešák. Zkušeným okem hodnotí situaci - není ji zrovna nadšen. Blanky si nevšimne.

Skrz tančící dav se prodírá k baru, kde zaujme místo vedle pěkné, byť tak trochu kypré dívky, Mileny.

Navazují spolu hovor, který však zaniká v hluku diskotéky.

Vojákovi se dívka zjevně líbí, taktéž dívce se voják zamlouvá a vine se k němu.

Z davu se k nim protlačuje Blanka, staví se mezi ně a ptá se kypré dívky:

 

Blanka:

 

(udýchaně, zvědavě) Tak co, Mileno...proč netancujete?

Milena:

 

Nemůžu, Blanko...jsem mokrá jako myš.

Blanka:

 

(zvědavě) Kde všude, i tam?

Milena:

 

(naštvaně odsekne) Všude!

Blanka:

 

Tak se svlíkni, a bude ti dobře.

Milena:

 

(ještě naštvaněji) Dík za radu, ale svlíkni se radši sama, aspoň se to tady trochu vyprázdní...

 

Voják přímo hledí s neskrývaným zalíbením na Blanku, která už nevnímá Milenu.

Lačný vojákův pohled Blanku jakoby na chvíli hypnotizuje.

 

Blanka:

 

Půjdeme si zatančit?

 

Blanka se přitiskuje špičatými a pevnými ňadry k vojákovi, ten ji uchopí oběma rukama za zadeček. Blanka se nebrání a tančíce tělo na tělo pomalu mizejí v rytmicky se vlnícím davu, protože právě koktavý diskžokej vyhlašuje pánskou volenku a není jisto, jestli si voják nevybere Milenu. Deska opět přeskočí.

Osamocená Milena se mračí a naštvaně a závistivě oba sleduje.

Blanka s vojákem tančí ploužák a vzájemně a zálibně si pohlížejí do očí.

 

Blanka:

 

(zvědavě) Tebe ještě neznám, nikdy jsem tě tu neviděla...

Voják:

 

(zdůrazňuje slovo ještě) Já tebe také ještě ne...

Blanka:

 

S Monikou se znáš?

Voják:

 

To je ta u baru?

Blanka:

 

Jo, ta oplácaná, co ses s ní předtím bavil, ta tlusťoška...

Voják:

 

Není oplácaná, akorát víc při těle...

Blanka:

 

(naštvaně odporuje) Má kozy jak melouny!

Voják:

 

Některým se to líbí, lepší melouny než nic, nebo jenom holé bradavky...

Blanka:

 

Podrží každému, komu se zachce...

Voják:

 

A co ty?

Blanka:

 

Tak to já si vybírám...odkud jsi?

 

...back


 

THE ANTENNA (1999),

an episode of the series "As Life Passes", of a cycle of short mime comical stories - grotesques of contemporary life, depicting a life around us. This part is about what can be caused by such a failure...

 

The script extract (the beginning)

 

Obraz 1. Před domem

Roztmívačka:

 

Prázdná ulice, švenk na dům.

 

Obraz 2. Obývací pokoj

D:

 

Ruka namočená v nočníku. Kamera jede po paži až na hlavu, odjíždí na celek.

C:

 

V křesle sedí zabořen muž - otec a spí. Začne se probouzet, ruku si otře o křeslo, poté si protře oči.

C:

 

Dítě si hraje s barvičkama. Křik.

C:

 

Otec mžourá a rozhlíží se po pokoji.

C:

 

Dítě natírá černou barvou okulár dalekohledu. V pokoji je nepořádek.

PD:

 

Otec má zhnusený výraz v očích. Sehne se na zem pro ovladač a zapne TV. Ozve se melodie znělky seriálu "Dallas". Tupý úsměv.

PC:

 

Pohled přes rameno na TV. Náhle nastane porucha a na obrazovce je vidět šum.

PD:

 

Otec udiveně hledí, zvedne se a jde k TV.

C:

 

Otec se dívá za TV, jestli je tam zapojena anténa. Potom zezadu uchopí TV a jde s ní směrem ke stolu. Zjišťuje, že je stůl plný a tak položí TV někam mimo. Ozve se křupnutí a dětský křik utichne. Otec se rozhlíží. Opět uchopí televizor a mírně jej nadzvedne. Ozve se dětský pláč. Toto opakuje. Potřetí si všimne kluka, ležícího pod TV. Rychle ji nadzvedne. Kluk odběhne za matkou do kuchyně, drží si rukou zadek. Má pokálené punčocháče.

C:

 

Matka s velkým křikem vybíhá s pánvičkou v ruce z kuchyně, uklouzne na něčem a padne na zem. Jídlo z pánvičky jí dopadne na umaštěné vlasy.

PD:

 

Matka se zvedá ze země, nasadí si rozbité brýle. Má vyražený zub.

PC:

 

Otec stojí za TV, vytahuje a zkoumá plošné spoje, tahá různé dráty, přeřezává je nožem. Při vytažení a zasunutí záblesky. Podívá se na manželku, ležící na zemi a kroutí nechápavě hlavou. Pokračuje v opravě. Záblesky.

PC:

 

Do místnosti vchází dítě a namáčí letadlo do žluté barvy. Přistoupí k otci a začne mu s ním jezdit ve vlasech. Další rána el. proudem. Otec kroutí nechápavě hlavou. Stále stejné poruchy.

PC:

 

Otec sleduje přívod od antény od TV až ke zdi, následně jde podél zdi, u stropu se zastaví. Zamyslí se a odběhne.

 

Obraz 3. Předsíň

D:

 

Otec v ponožkách přichází ke dveřím a snaží se nazout vietnamky. Nejde to.

PC:

 

Bere do ruky nůžky větších rozměrů z botníku a ohýbá se.

D:

 

Otec si ustřihuje špičku ponožky. Totéž provede i na druhé ponožce. Nazuje si vietnamky, zahýbe spokojeně palci u nohou a odejde...

 

...back


 

THE GOOSE (2000),

an episode of the series "As Life Passes" - short, deeply human, grotesque-to-morbid story of contemporary life about that each, even though seemingly insoluble situation has its solution, if, though, it is being sought and found... Unfinished more themes and sequels.

 

The script extract (the beginning)

 

Obraz 1. - Kuchyně

Celek:

 

Kuchyně, hodiny na zdi ukazují poledne, bzučení mouchy na okenním skle. Za prostřeným stolem sedí mohutný muž - typický jedlík.

Celek:

 

Sporák s troubou, subtilní upachtěná žena pobíhá okolo něj. Nadzvedává pálící pokličky na hrncích a sem tam v nich rychle zamíchá velkou vařečkou. Chvatně škrábe brambor z hromady a hází jej do velkého hrnce na plotně.

Polodetail:

 

(obrazová montáž) Nad hlavou jedlíka se zjevuje velká mísa s celou pečenou husou a oblohou. Pomalu mu krouží okolo hlavy a on ji mlsně sleduje (hlava se otáčí za husou o 360°). Zazní jemný a lahodný zvuk houslí a po chvíli zanikne. Ozve se opět bzučení mouchy, dorážející na sklo okna a vidina mizí.

Detail:

 

Muž ještě ze setrvačnosti krouží hlavou, intenzivně pohybuje chřípím, pohlíží ke sporáku, větří a slintá.

Detail:

 

Muž si hraje nervózně s nožem od příboru a nechtě rozřeže ubrus na stole. Všimne si díry, zakryje ji talířem a plaše pohlédne směrem ke sporáku.

Polocelek:

 

Žena právě vytahuje pekáč s husou z trouby ze které stoupá černý kouř. S hrůzou v očích pomalu pohlédne k muži.

Detail:

 

Plachý pohled muže se rychle mění v hrozivý, brunátní a třeští oči, až mu na skráních nabíhají tepny.

Detail:

 

Mužova ruka sahá po noži, pevně jej sevře, ale po chvíli jej rychle pustí zpět na stůl.

Polocelek:

 

Muž se vrhá od stolu k drobné a vyděšené ženě, která se snaží uniknout. Uchopí ji mohutnýma rukama za krk, nadzvedne ji do úrovně svého obličeje a škrtí ji. Po chvíli ji pustí a žena padne s žuchnutím a zachrastěním bezvládně na k zemi.

Detail:

 

Žena má zavřené oči a pomalu modrá v obličeji.

Detail:

 

Muž, shlížející na bezvládné tělo ženy naopak bledne, brunátný výraz jeho obličeje jihne a začne se rozhlížet kolem sebe.

Polodetail:

 

Smetne pokličku z jednoho z hrnců, stojících na sporáku, popadne jej a z výšky začne vylévat jeho obsah na hlavu nebohé ženy.

Detail:

 

Obličej ženy i okolí její hlavy je pokryt nudlemi a celý mokrý od polévky, ze které stoupá pára. Žena rychle otevře a vytřeští oči.

Polocelek:

 

Muž pomáhá ženě vstát, sundává a roztírá ji nudle po obličeji a vlasech. Něžně ji k sobě přivine.

Detail:

 

Oba se rozpláčí a pohlédnou ke sporáku.

Detail:

 

Na pekáči leží torzo seškvařené a zuhelnatělé husy.

Polodetail:

 

Při pohledu na něj se oba rozpláčí ještě víc. Muž zbystří, najednou přestane plakat a mávne rukou nad sporákem. Žena pohlédne zkoumavě na muže a také rychle přestane. V očích s ji zajiskří.

Polocelek:

 

Muž s vítězným výrazem vleče překvapenou ženu ke skříni. Kvapně ji s vrzotem a skřípotem otevře. Vyletí několik molů. Muž vytáhne jedno ramínko ze dvou a podá je směrem k ženě tak, že ji zakryje hlavu. Sáhne i pro druhé, pokryté pavučinou.

 

Obraz 2. - Před domem

Celek:

 

Pohled zepředu na naleštěný Mercedes, chromovaná maska se blýská ve slunci. V pozadí vychází z domu muž v klobouku, vlekoucí klopýtající ženu. Oba se blíží k Mercedesu, kamera však vyjíždí a za ním je vidět omšelý Trabant.

Celek:

 

Pohled zezadu na Trabanta. Muž zakrývá značku dekou, vyčnívající z kufru auta a žena se marně pokouší otevřít pravé dveře vozu. Lomcuje a cloumá s klikou. Muž mohutně zabouchne víko kufru a oboje dveře se otevřou. Žena se svedne ze země a oba nasednou. Ozve se příšerné vytí motoru v maximálních otáčkách, zařazení rychlosti přes zuby a oblaka kouře se vyvalí z výfuku. Vozidlo se s přískoky rozjede, kličkuje, nadskočí a zmizí zhaleno v dýmu. Do záběru vejdou dva strážníci, pohrávají si s obušky a hledí za ním...

 

...back


 

THE RIVER OF MEMORIES (2003),

contemporary romantic-dramatic story, inspired by real events and is a further film adaptation of his own literary exemplar (2001). He wrote for this film also two lyrics.

 

The script extract (the beginning)

 

OBRAZ 1.
F-M - nemocnice-pracoviště CT

(úvodní titulky)

  

 

Mladá zdravotní sestra spolu s mladým mužem vcházejí do místnosti CT.

  

 

Pavel se pomalu a nejistě svléká.

  

 

Sestra jej přitom se zalíbením pozoruje.

  

 

Pavel si lehá na lůžko.

  

 

Pavel zajíždí pomalu do tunelu CT.

  

 

Lékaři i sestry pozorně sledují spousty údajů na monitorech, grafy, řezy, spousta čísel, z tiskáren vyjíždějí grafy a obrázky.

 

Přístroje šumí a pípají.

 

...zpět


 

FORGET-ME-NOTS (2004)

a summer story of young people is similarly a screen adaptation of his own literary exemplar of the same name highlights negative affetcts of alcohol and drugs, touches also cancer and AIDS issues. A feature film. The story end is made purposely in such a way that it afford him a space for a prepared loose sequel.

 

The script extract (the beginning, 2.obraz)

 

OBRAZ 2.
Olomouc - TV studio-střižna

Pavel vstupuje s kamerou v ruce do místnosti a míří vstříc k atraktivní ženě středních let vstávající od střihového pultu. Vytáhne kazetu z kamery a podá ji Evě.

 


Pavel:Evi, tady máš ty záběry z tý přehrady...

 

 

 

 

Eva: (laškovně) Jé, ty jsi zlato, Pavle. Máš to u mě!

 

 

Pavel pustí Evě do hlubokého výstřihu klíčky od auta, přitom na ni vycení zuby.

 

Pavel: A co jako? Já toho mám u tebe víc...

 

 

Eva se snaží vylovit klíčky z výstřihu, ty však propadnou někde na zem. Eva se pro ně sehne.

 

Eva:Bylo tam něco zajímavýho?

Pavel:No, ani ne... No teda bylo, ale to jsem nenatočil.

 

 

Pavel spolu s právě příchozím, přísně vyhlížejícím mužem zralého věku, šéfem studia, pozorují pozadí Evy, hledající klíčky.

 

Eva: A proč?

 

 

Šéf na Pavlovy poznámky nereaguje, při pohledu na Evu se jeho přísný výraz vytratí a zalesknou se jeho dobrácké oči.

 

Pavel: Ále... došlo mi, že to vysíláme před desátou večer...

 

 

Pavel se otočí k šéfovi..

 

…a taky mi došly prachy.

 

 

Šéf zvedne svižně klíčky ze země a předá je s přísným výrazem Pavlovi.

 


Šéf: Mládeži, jestli potřebujete soukromí, tak já mohu zase odejít... A mimochodem, ze školy si také pamatuju, že flákání prý škodí zdraví...

 

 

 

 

Pavel: V každém věku?

 

 

 

 

Šéf: (direktivně) Zcela správně. Takže vem kameru a půjdeš do muzea. Končí tam výstava, takže do večera... ať to mám.

 

 

Pavel zasalutuje a odběhne.

 

Pavel: (svižně) Jasně, šéfe!

 

...zpět


*

 

Copyright © 2003-2007 Otakar Jalůvka. Všechna práva vyhrazena. All rights reserved.   [CNW:Counter]

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .