VETERANDISKO I (1987)

Retrospektivní audiovizuální a poslechový pořad s použitím autentické dobové techniky a originálních nahrávek, mapující vznik a historii naší populární hudby prvé poloviny dvacátého století, včetně její symbiózy s divadlem i filmem (Osvobozené divadlo V+W atd.).

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

- hudební ukázka č. 1:

 

Babičko, nauč mě charleston

 

(L. Podéšť, L. Bínovský)

 

Edita Štaubertová, orchestr Karla Vlacha

 

(Supraphon 83532)

 

Příjemný a dobrý večer, dámy a pánové. Ne, nemusíte se bát, charleston Vás dnes učit nebudeme a upřímně se přiznáme, že jej ani neumíme. Chceme Vás však přivítat u poslechu starších desek, z nichž už mnohé z nich vyvolávají jen nostalgické vzpomínky, či shovívavý úsměv. Stěží se dnes vžívá do doby, kdy rádio bylo majetkem mála vyvolených, televize neexistovala a filmy byly, bohužel, tehdy ještě němé. Jediným nositelem moderní populární hudby byl gramofon a hudební soubory, či různí, více nebo méně známí písničkáři, účinkující v kavárnách, klubech, divadlech, anebo v tenkrát módní novince - kabaretu.

Mladí posluchači, které dnes, téměř na každém kroku a ze všech stran bez problému obklopuje hudba jakéhokoliv druhu, se jen těžko mohou vcítit do ovzduší, kdy něco takového nebylo ani zdaleka tak samozřejmé.

Jako všude v Evropě, tak i u nás byl nový typ populární hudby pociťován jako něco cizího a nasazeného na domácí tradice. Trvalo dlouho, než se lidé naučili poslouchat novou hudbu, jejíž podněty ležely za mořem a domácí skladatelé a interpreti je více či méně oblékli do slušivého kabátu podle domácího střihu.

Zanechme však teorie a konečně bychom Vám mohli prozradit, co jsme si pro Vás na dnešek přichystali. Je to šest osobností, které se nejvýrazněji zapsaly do historie naší moderní populární hudby, nějaké zajímavosti z jejich života a samozřejmě, že jsme nezapomněli na hudební ukázky.

Při poslechu původních historických nahrávek musíme občas tolerovat i některé nedostatky, které jsou zaviněny skutečností, že původní matrice se nedochovaly a dobové nahrávky je proto nutno reprodukovat z více či méně opotřebovaných, původních starých standardních desek, neboť naším cílem je uvádět pouze autentické originály...

 

- hudební ukázka č. 2:

 

Ta naše písnička česká

 

(K. Hašler, K. Hašler)

 

Karel Hašler

 

(Panton 80190096)

 

...zpět


 

VETERANDISCO II (1988)

Další audiovizuální pořad s použitím originální dobové techniky a autentických záznamů, věnovaný osobnostem, které se nejvýrazněji zapsaly do historie naší moderní populární hudby.

 

Ukázka ze scénáře (konec)

 

Po skončení druhé světové války začíná téměř dvacetileté období působení Vlachova orchestru v divadle ABC společně s Janem Werichem. V padesátých letech nesmí hrát orchestr mimo divdlo a nikdo neví proč. Je to doba úvah o novém poslání populární hudby.

V daných podmínkách jde o revoluční proces, v němž se vedle celkového pozitivního trendu a vyznění objevují i chyby. V tomto případě to je jednostranné negatívní nazírání na jazz, a bohužel však hlavně na jeho americký původ... Toto období hledání směru vývoje populární hudby překlenul Karel Vlach nahráváním tvorby Jaroslava Ježka z Osvobozeného divadla, jako například v písničce Jana Wericha ze hry "Kat a blázen" - Šaty dělaj člověka, kterou zpíval spolu s Jiřím Voskovcem již v roce 1934.

 

- hudební ukázka č. 9:

 

Šaty dělaj člověka

 

(J.Ježek, V+W)

 

Jan Werich, orch. Karla Vlacha

 

(Supraphon 49701)

 

26.února 1986 se definitivně uzavírá jedna slavná kapitola českého jazzu, modrní populární hudby a původní písničkové tvorby českých autorů. Dotlouklo srdce člověka, který se celý svůj život věnoval jen a jen hudbě. Orchestru chybí pouhé dva roky do jeho téměř neuvěřitelné padesátileté existence.

Co říci závěrem? Snad se bude hodit jedna jeho myšlenka, která vždy platila, platí a platit bude: "S muzikou není život snadnej, ale krásnej!"

 

- hudební ukázka č. 10:

 

Valčík na rozloučenou

 

 

 

Karek Vlach se svým orchestrem

 

(Supraphon 45469)

 

Tímto valčíkem na rozloučenou se s Vámi loučíme i my a snad se zase někdy sejdeme a zavzpomínáme si na naší "Veteran-diskotéce", jak to všechno vlastně začínalo a co předcházelo tomu, čemu se dnes říká moderní populární hudba, tak jak ji známe a posloucháme dnes.

Na brzkou shledanou při některém z našich příštích pořadů.

 

...zpět


 

ZATOULANÍ BÁSNÍCI, aneb poezie v hudbě (1989)

Díl I. - Josef Kainar. Komponovaný poslechový pořad, věnovaný jeho zhudebněným básnickým textům v podání různých interpretů, žánrů a hudebních stylů.

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

hudební ukázka č.1:

 

Kuře v hodinkách

 

(Jan Kubík, Josef Kainar)

 

Vladimír Mišík, skupina Flamengo

 

(Supraphon 1 13 2109 H)

 

Skladba "Kuře v hodinkách" rockové skupiny Flamengo a zpěváka Vladimíra Mišíka, ukázka ze stejnojmenné dlouhohrající desky, patří už řadu let do zlatého fondu domácí rockové hudby. Obsahuje původní českou rockovou tvorbu, spojující moderní postupy v aranžmá s ryze domácí melodikou a v písňové tvorbě tvůrčím způsobem využívá básnických textů národního umělce Josefa Kainara.

A právě tuto osobnost, všestranně nadaného básníka, píšícího bez sentimentality a banalit, jimiž je populární hudba zamořena, bych Vám rád představil ve spojení s různými hudebními žánry.

Ale začněme od začátku...

 

hudební ukázka č.3:

 

Stříhali dohola malého chlapečka

 

(Vladimír Mišík, Josef Kainar)

 

Vladimír Mišík, skupina Etc...

 

(Supraphon 1 13 2109 H)

 

Když si člověk poslechne desku Vladimíra Mišíka a skupiny Etc.. "Stříhali dohola malého chlapečka", stávají se pro něj zcela bezpředmětné veškeré diskuze o tom, zda může být i populární hudba uměním, nebo zda je pouze pokleslým žánrem. Podobně i otázka spojení moderní populární hudby s básnickým textem, s literaturou v té nejryzejší podobě. Je to balada o přistřižené touze bezbranného dítka, bohatě metaforická báseň, takové malé drama v kostce, nesnadno sdělitelné jinými než básníkovými slovy. Je to svět malé, dětské a nechápající úzkosti, do nějž se asociativně prolíná svět dospělý, zkušený a skeptický.

Tato píseň dostala folkrockovým impulsem Vladimíra Mišíka umocněnou působivost...

 

...zpět


 

VŠICHNI STEJNĚ SKONČÍ V POSTELI,

aneb první původní česká erotická komedie (1998). Filmová adaptace vlastní stejnojmenné literární předlohy - povídky ze součastnosti. Vše se děje za komických okolností a s nadhledem.

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

Obraz 1. Vesnická diskotéka

Blikají barevná světla, silně nakouřeno, hlučná a rychlá hudba, titulková montáž. Po jejich skončení začne uvádět koktající diskžokej pomalou skladbu, sem tam přeskakuje deska.

Střídavé záběry na tančící páry: Velmi vysoká s malým partnerem, lesbičky, tlustý pár, dva homosexuálové a jiné karikatury. Chlapci se pohybují se silně ztopořenými údy, zřetelně se rýsujícími přes kalhoty, dívky zase pohazují vystrčenými zadečky, naditými v krátkých šortkách či přiléhavých minisukních a z hlubokých výstřihů jim vylézají kyprá poprsí. Všichni se silně potí.

Záběr na samostatně tančící dívku Blanku, která se zahledí směrem ke vchodu do sálu a zpozorní.

Ve dveřích stojí voják, a od ostatních návštěvníků se liší tím, že je o něco starší, také o něco větší a hlavně fešák. Zkušeným okem hodnotí situaci - není ji zrovna nadšen. Blanky si nevšimne.

Skrz tančící dav se prodírá k baru, kde zaujme místo vedle pěkné, byť tak trochu kypré dívky, Mileny.

Navazují spolu hovor, který však zaniká v hluku diskotéky.

Vojákovi se dívka zjevně líbí, taktéž dívce se voják zamlouvá a vine se k němu.

Z davu se k nim protlačuje Blanka, staví se mezi ně a ptá se kypré dívky:

 

Blanka:

 

(udýchaně, zvědavě) Tak co, Mileno...proč netancujete?

Milena:

 

Nemůžu, Blanko...jsem mokrá jako myš.

Blanka:

 

(zvědavě) Kde všude, i tam?

Milena:

 

(naštvaně odsekne) Všude!

Blanka:

 

Tak se svlíkni, a bude ti dobře.

Milena:

 

(ještě naštvaněji) Dík za radu, ale svlíkni se radši sama, aspoň se to tady trochu vyprázdní...

 

Voják přímo hledí s neskrývaným zalíbením na Blanku, která už nevnímá Milenu.

Lačný vojákův pohled Blanku jakoby na chvíli hypnotizuje.

 

Blanka:

 

Půjdeme si zatančit?

 

Blanka se přitiskuje špičatými a pevnými ňadry k vojákovi, ten ji uchopí oběma rukama za zadeček. Blanka se nebrání a tančíce tělo na tělo pomalu mizejí v rytmicky se vlnícím davu, protože právě koktavý diskžokej vyhlašuje pánskou volenku a není jisto, jestli si voják nevybere Milenu. Deska opět přeskočí.

Osamocená Milena se mračí a naštvaně a závistivě oba sleduje.

Blanka s vojákem tančí ploužák a vzájemně a zálibně si pohlížejí do očí.

 

Blanka:

 

(zvědavě) Tebe ještě neznám, nikdy jsem tě tu neviděla...

Voják:

 

(zdůrazňuje slovo ještě) Já tebe také ještě ne...

Blanka:

 

S Monikou se znáš?

Voják:

 

To je ta u baru?

Blanka:

 

Jo, ta oplácaná, co ses s ní předtím bavil, ta tlusťoška...

Voják:

 

Není oplácaná, akorát víc při těle...

Blanka:

 

(naštvaně odporuje) Má kozy jak melouny!

Voják:

 

Některým se to líbí, lepší melouny než nic, nebo jenom holé bradavky...

Blanka:

 

Podrží každému, komu se zachce...

Voják:

 

A co ty?

Blanka:

 

Tak to já si vybírám...odkud jsi?

 

...zpět


 

ANTÉNA (1999)

Epizoda ze seriálu "Tak jde život" z cyklu krátkých komických příběhů beze slov - grotesek ze současnosti, zachycujících život kolem nás. Tento díl je o tom, co všechno může způsobit taková porucha...

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

Obraz 1. Před domem

Roztmívačka:

 

Prázdná ulice, švenk na dům.

 

Obraz 2. Obývací pokoj

D:

 

Ruka namočená v nočníku. Kamera jede po paži až na hlavu, odjíždí na celek.

C:

 

V křesle sedí zabořen muž - otec a spí. Začne se probouzet, ruku si otře o křeslo, poté si protře oči.

C:

 

Dítě si hraje s barvičkama. Křik.

C:

 

Otec mžourá a rozhlíží se po pokoji.

C:

 

Dítě natírá černou barvou okulár dalekohledu. V pokoji je nepořádek.

PD:

 

Otec má zhnusený výraz v očích. Sehne se na zem pro ovladač a zapne TV. Ozve se melodie znělky seriálu "Dallas". Tupý úsměv.

PC:

 

Pohled přes rameno na TV. Náhle nastane porucha a na obrazovce je vidět šum.

PD:

 

Otec udiveně hledí, zvedne se a jde k TV.

C:

 

Otec se dívá za TV, jestli je tam zapojena anténa. Potom zezadu uchopí TV a jde s ní směrem ke stolu. Zjišťuje, že je stůl plný a tak položí TV někam mimo. Ozve se křupnutí a dětský křik utichne. Otec se rozhlíží. Opět uchopí televizor a mírně jej nadzvedne. Ozve se dětský pláč. Toto opakuje. Potřetí si všimne kluka, ležícího pod TV. Rychle ji nadzvedne. Kluk odběhne za matkou do kuchyně, drží si rukou zadek. Má pokálené punčocháče.

C:

 

Matka s velkým křikem vybíhá s pánvičkou v ruce z kuchyně, uklouzne na něčem a padne na zem. Jídlo z pánvičky jí dopadne na umaštěné vlasy.

PD:

 

Matka se zvedá ze země, nasadí si rozbité brýle. Má vyražený zub.

PC:

 

Otec stojí za TV, vytahuje a zkoumá plošné spoje, tahá různé dráty, přeřezává je nožem. Při vytažení a zasunutí záblesky. Podívá se na manželku, ležící na zemi a kroutí nechápavě hlavou. Pokračuje v opravě. Záblesky.

PC:

 

Do místnosti vchází dítě a namáčí letadlo do žluté barvy. Přistoupí k otci a začne mu s ním jezdit ve vlasech. Další rána el. proudem. Otec kroutí nechápavě hlavou. Stále stejné poruchy.

PC:

 

Otec sleduje přívod od antény od TV až ke zdi, následně jde podél zdi, u stropu se zastaví. Zamyslí se a odběhne.

 

Obraz 3. Předsíň

D:

 

Otec v ponožkách přichází ke dveřím a snaží se nazout vietnamky. Nejde to.

PC:

 

Bere do ruky nůžky větších rozměrů z botníku a ohýbá se.

D:

 

Otec si ustřihuje špičku ponožky. Totéž provede i na druhé ponožce. Nazuje si vietnamky, zahýbe spokojeně palci u nohou a odejde...

 

...zpět


 

HUSA (2000)

Epizoda ze seriálu "Tak jde život" - krátký, hluboce lidský, groteskní až morbidní příběh ze současnosti o tom, že každá, byť i zdánlivě neřešitelná situace má řešení, pokud se však hledá a nachází... Rozepsáno více námětů a pokračování.

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

Obraz 1. - Kuchyně

Celek:

 

Kuchyně, hodiny na zdi ukazují poledne, bzučení mouchy na okenním skle. Za prostřeným stolem sedí mohutný muž - typický jedlík.

Celek:

 

Sporák s troubou, subtilní upachtěná žena pobíhá okolo něj. Nadzvedává pálící pokličky na hrncích a sem tam v nich rychle zamíchá velkou vařečkou. Chvatně škrábe brambor z hromady a hází jej do velkého hrnce na plotně.

Polodetail:

 

(obrazová montáž) Nad hlavou jedlíka se zjevuje velká mísa s celou pečenou husou a oblohou. Pomalu mu krouží okolo hlavy a on ji mlsně sleduje (hlava se otáčí za husou o 360°). Zazní jemný a lahodný zvuk houslí a po chvíli zanikne. Ozve se opět bzučení mouchy, dorážející na sklo okna a vidina mizí.

Detail:

 

Muž ještě ze setrvačnosti krouží hlavou, intenzivně pohybuje chřípím, pohlíží ke sporáku, větří a slintá.

Detail:

 

Muž si hraje nervózně s nožem od příboru a nechtě rozřeže ubrus na stole. Všimne si díry, zakryje ji talířem a plaše pohlédne směrem ke sporáku.

Polocelek:

 

Žena právě vytahuje pekáč s husou z trouby ze které stoupá černý kouř. S hrůzou v očích pomalu pohlédne k muži.

Detail:

 

Plachý pohled muže se rychle mění v hrozivý, brunátní a třeští oči, až mu na skráních nabíhají tepny.

Detail:

 

Mužova ruka sahá po noži, pevně jej sevře, ale po chvíli jej rychle pustí zpět na stůl.

Polocelek:

 

Muž se vrhá od stolu k drobné a vyděšené ženě, která se snaží uniknout. Uchopí ji mohutnýma rukama za krk, nadzvedne ji do úrovně svého obličeje a škrtí ji. Po chvíli ji pustí a žena padne s žuchnutím a zachrastěním bezvládně na k zemi.

Detail:

 

Žena má zavřené oči a pomalu modrá v obličeji.

Detail:

 

Muž, shlížející na bezvládné tělo ženy naopak bledne, brunátný výraz jeho obličeje jihne a začne se rozhlížet kolem sebe.

Polodetail:

 

Smetne pokličku z jednoho z hrnců, stojících na sporáku, popadne jej a z výšky začne vylévat jeho obsah na hlavu nebohé ženy.

Detail:

 

Obličej ženy i okolí její hlavy je pokryt nudlemi a celý mokrý od polévky, ze které stoupá pára. Žena rychle otevře a vytřeští oči.

Polocelek:

 

Muž pomáhá ženě vstát, sundává a roztírá ji nudle po obličeji a vlasech. Něžně ji k sobě přivine.

Detail:

 

Oba se rozpláčí a pohlédnou ke sporáku.

Detail:

 

Na pekáči leží torzo seškvařené a zuhelnatělé husy.

Polodetail:

 

Při pohledu na něj se oba rozpláčí ještě víc. Muž zbystří, najednou přestane plakat a mávne rukou nad sporákem. Žena pohlédne zkoumavě na muže a také rychle přestane. V očích s ji zajiskří.

Polocelek:

 

Muž s vítězným výrazem vleče překvapenou ženu ke skříni. Kvapně ji s vrzotem a skřípotem otevře. Vyletí několik molů. Muž vytáhne jedno ramínko ze dvou a podá je směrem k ženě tak, že ji zakryje hlavu. Sáhne i pro druhé, pokryté pavučinou.

 

Obraz 2. - Před domem

Celek:

 

Pohled zepředu na naleštěný Mercedes, chromovaná maska se blýská ve slunci. V pozadí vychází z domu muž v klobouku, vlekoucí klopýtající ženu. Oba se blíží k Mercedesu, kamera však vyjíždí a za ním je vidět omšelý Trabant.

Celek:

 

Pohled zezadu na Trabanta. Muž zakrývá značku dekou, vyčnívající z kufru auta a žena se marně pokouší otevřít pravé dveře vozu. Lomcuje a cloumá s klikou. Muž mohutně zabouchne víko kufru a oboje dveře se otevřou. Žena se svedne ze země a oba nasednou. Ozve se příšerné vytí motoru v maximálních otáčkách, zařazení rychlosti přes zuby a oblaka kouře se vyvalí z výfuku. Vozidlo se s přískoky rozjede, kličkuje, nadskočí a zmizí zhaleno v dýmu. Do záběru vejdou dva strážníci, pohrávají si s obušky a hledí za ním...

 

...zpět


 

ŘEKA VZPOMÍNEK (2003)

Současný, romanticko-dramatický letní příběh, volně inspirovaný skutečnými událostmi. Filmová adaptace stejnojmenné vlastní literární předlohy (2001) obsahuje i pár vlastních písňových textů.

 

Ukázka ze scénáře (začátek)

 

OBRAZ 1.
F-M - nemocnice-pracoviště CT

(úvodní titulky)

  

 

Mladá zdravotní sestra spolu s mladým mužem vcházejí do místnosti CT.

  

 

Pavel se pomalu a nejistě svléká.

  

 

Sestra jej přitom se zalíbením pozoruje.

  

 

Pavel si lehá na lůžko.

  

 

Pavel zajíždí pomalu do tunelu CT.

  

 

Lékaři i sestry pozorně sledují spousty údajů na monitorech, grafy, řezy, spousta čísel, z tiskáren vyjíždějí grafy a obrázky.

 

Přístroje šumí a pípají.

 

...zpět


 

POMNĚNKY (2004)

Filmová adaptace stejnojmenné literární předlohy (2002). Letní příběh mladých lidí ze současnosti protěžuje rovněž negativní působení alkoholu a drog, dotýká se i problematiky rakoviny a AIDS. Celovečerní film, jehož závěr je záměrně zpracován tak, aby poskytl prostor pro další připravované volné pokračování příběhu..

 

Ukázka ze scénáře (začátek, 2.obraz)

 

OBRAZ 2.
Olomouc - TV studio-střižna

Pavel vstupuje s kamerou v ruce do místnosti a míří vstříc k atraktivní ženě středních let vstávající od střihového pultu. Vytáhne kazetu z kamery a podá ji Evě.

 


Pavel:Evi, tady máš ty záběry z tý přehrady...

 

 

 

 

Eva: (laškovně) Jé, ty jsi zlato, Pavle. Máš to u mě!

 

 

Pavel pustí Evě do hlubokého výstřihu klíčky od auta, přitom na ni vycení zuby.

 

Pavel: A co jako? Já toho mám u tebe víc...

 

 

Eva se snaží vylovit klíčky z výstřihu, ty však propadnou někde na zem. Eva se pro ně sehne.

 

Eva:Bylo tam něco zajímavýho?

Pavel:No, ani ne... No teda bylo, ale to jsem nenatočil.

 

 

Pavel spolu s právě příchozím, přísně vyhlížejícím mužem zralého věku, šéfem studia, pozorují pozadí Evy, hledající klíčky.

 

Eva: A proč?

 

 

Šéf na Pavlovy poznámky nereaguje, při pohledu na Evu se jeho přísný výraz vytratí a zalesknou se jeho dobrácké oči.

 

Pavel: Ále... došlo mi, že to vysíláme před desátou večer...

 

 

Pavel se otočí k šéfovi..

 

…a taky mi došly prachy.

 

 

Šéf zvedne svižně klíčky ze země a předá je s přísným výrazem Pavlovi.

 


Šéf: Mládeži, jestli potřebujete soukromí, tak já mohu zase odejít... A mimochodem, ze školy si také pamatuju, že flákání prý škodí zdraví...

 

 

 

 

Pavel: V každém věku?

 

 

 

 

Šéf: (direktivně) Zcela správně. Takže vem kameru a půjdeš do muzea. Končí tam výstava, takže do večera... ať to mám.

 

 

Pavel zasalutuje a odběhne.

 

Pavel: (svižně) Jasně, šéfe!

 

...zpět



*

 

Copyright © 2003-2010 Otakar Jalůvka. Všechna práva vyhrazena. All rights reserved.   [CNW:Counter]