 |
VETERANDISKO I (1987)
Retrospektivní audiovizuální a poslechový pořad s použitím
autentické dobové techniky a originálních nahrávek, mapující vznik a historii
naší populární hudby prvé poloviny dvacátého století, včetně její symbiózy s
divadlem i filmem (Osvobozené divadlo V+W atd.).
|
Ukázka ze scénáře (začátek)
|
| |
|
- hudební ukázka č. 1:
|
| |
Babičko, nauč mě charleston | | (L.
Podéšť, L. Bínovský)
|
| |
Edita Štaubertová, orchestr Karla
Vlacha | | (Supraphon 83532)
|
Příjemný a dobrý večer, dámy a pánové. Ne, nemusíte se bát,
charleston Vás dnes učit nebudeme a upřímně se přiznáme, že jej ani neumíme.
Chceme Vás však přivítat u poslechu starších desek, z nichž už mnohé z nich
vyvolávají jen nostalgické vzpomínky, či shovívavý úsměv. Stěží se dnes vžívá do
doby, kdy rádio bylo majetkem mála vyvolených, televize neexistovala a filmy
byly, bohužel, tehdy ještě němé. Jediným nositelem moderní populární hudby byl
gramofon a hudební soubory, či různí, více nebo méně známí písničkáři,
účinkující v kavárnách, klubech, divadlech, anebo v tenkrát módní novince -
kabaretu.
Mladí posluchači, které dnes, téměř na každém kroku a ze všech
stran bez problému obklopuje hudba jakéhokoliv druhu, se jen těžko mohou vcítit
do ovzduší, kdy něco takového nebylo ani zdaleka tak samozřejmé.
Jako všude v Evropě, tak i u nás byl nový typ populární hudby
pociťován jako něco cizího a nasazeného na domácí tradice. Trvalo dlouho, než se
lidé naučili poslouchat novou hudbu, jejíž podněty ležely za mořem a domácí
skladatelé a interpreti je více či méně oblékli do slušivého kabátu podle
domácího střihu.
Zanechme však teorie a konečně bychom Vám mohli prozradit, co
jsme si pro Vás na dnešek přichystali. Je to šest osobností, které se
nejvýrazněji zapsaly do historie naší moderní populární hudby, nějaké
zajímavosti z jejich života a samozřejmě, že jsme nezapomněli na hudební
ukázky. Při poslechu původních historických nahrávek
musíme občas tolerovat i některé nedostatky, které jsou zaviněny skutečností, že
původní matrice se nedochovaly a dobové nahrávky je proto nutno reprodukovat z
více či méně opotřebovaných, původních starých standardních desek, neboť naším
cílem je uvádět pouze autentické originály...
|
- hudební ukázka č. 2:
|
| |
Ta naše písnička česká | | (K.
Hašler, K. Hašler)
|
| |
Karel Hašler | | (Panton 80190096)
|
...zpět
VETERANDISCO II (1988)
Další audiovizuální pořad s použitím originální dobové
techniky a autentických záznamů, věnovaný osobnostem, které se nejvýrazněji
zapsaly do historie naší moderní populární hudby.
|
Ukázka ze scénáře (konec)
|
Po skončení druhé světové války začíná téměř dvacetileté
období působení Vlachova orchestru v divadle ABC společně s Janem Werichem. V
padesátých letech nesmí hrát orchestr mimo divdlo a nikdo neví proč.
Je to doba úvah o novém poslání populární hudby.
V daných podmínkách jde o revoluční proces, v němž se vedle
celkového pozitivního trendu a vyznění objevují i chyby. V tomto případě to je
jednostranné negatívní nazírání na jazz, a bohužel však hlavně na jeho americký
původ...
Toto období hledání směru vývoje populární hudby překlenul Karel Vlach
nahráváním tvorby Jaroslava Ježka z Osvobozeného divadla, jako například v
písničce Jana Wericha ze hry "Kat a blázen" - Šaty dělaj člověka, kterou zpíval
spolu s Jiřím Voskovcem již v roce 1934.
|
- hudební ukázka č. 9:
|
| |
Šaty dělaj člověka | | (J.Ježek, V+W)
|
| |
Jan Werich, orch. Karla Vlacha | | (Supraphon 49701)
|
26.února 1986 se definitivně uzavírá jedna slavná kapitola
českého jazzu, modrní populární hudby a původní písničkové tvorby českých
autorů. Dotlouklo srdce člověka, který se celý svůj život věnoval jen a jen
hudbě. Orchestru chybí pouhé dva roky do jeho téměř neuvěřitelné padesátileté
existence.
Co říci závěrem? Snad se bude hodit jedna jeho myšlenka, která
vždy platila, platí a platit bude: "S muzikou není život snadnej, ale
krásnej!"
|
- hudební ukázka č. 10:
|
| |
Valčík na rozloučenou | |
|
| |
Karek Vlach se svým orchestrem | | (Supraphon 45469)
|
Tímto valčíkem na rozloučenou se s Vámi loučíme i my a snad se
zase někdy sejdeme a zavzpomínáme si na naší "Veteran-diskotéce", jak to všechno
vlastně začínalo a co předcházelo tomu, čemu se dnes říká moderní populární
hudba, tak jak ji známe a posloucháme dnes.
Na brzkou shledanou při některém z našich příštích pořadů.
...zpět
ZATOULANÍ BÁSNÍCI, aneb poezie v hudbě (1989)
Díl I. - Josef Kainar. Komponovaný poslechový pořad, věnovaný
jeho zhudebněným básnickým textům v podání různých interpretů, žánrů a hudebních
stylů.
|
Ukázka ze scénáře (začátek)
|
| |
|
hudební ukázka č.1:
|
| |
Kuře v hodinkách | | (Jan
Kubík, Josef Kainar)
|
| |
Vladimír Mišík, skupina Flamengo | | (Supraphon 1 13 2109 H)
|
Skladba "Kuře v hodinkách" rockové skupiny Flamengo a zpěváka
Vladimíra Mišíka, ukázka ze stejnojmenné dlouhohrající desky, patří už řadu let
do zlatého fondu domácí rockové hudby. Obsahuje původní českou rockovou tvorbu,
spojující moderní postupy v aranžmá s ryze domácí melodikou a v písňové tvorbě
tvůrčím způsobem využívá básnických textů národního umělce Josefa Kainara.
A právě tuto osobnost, všestranně nadaného básníka, píšícího
bez sentimentality a banalit, jimiž je populární hudba zamořena, bych Vám rád
představil ve spojení s různými hudebními žánry.
Ale začněme od začátku...
|
hudební ukázka č.3:
|
| |
Stříhali dohola malého chlapečka | | (Vladimír Mišík, Josef Kainar)
|
| |
Vladimír Mišík, skupina Etc... | | (Supraphon 1 13 2109 H)
|
Když si člověk poslechne desku Vladimíra Mišíka a skupiny
Etc.. "Stříhali dohola malého chlapečka", stávají se pro něj zcela bezpředmětné
veškeré diskuze o tom, zda může být i populární hudba uměním, nebo zda je pouze
pokleslým žánrem. Podobně i otázka spojení moderní populární hudby s básnickým
textem, s literaturou v té nejryzejší podobě. Je to balada o přistřižené touze
bezbranného dítka, bohatě metaforická báseň, takové malé drama v kostce,
nesnadno sdělitelné jinými než básníkovými slovy. Je to svět malé, dětské a
nechápající úzkosti, do nějž se asociativně prolíná svět dospělý, zkušený a
skeptický.
Tato píseň dostala folkrockovým impulsem Vladimíra Mišíka
umocněnou působivost...
...zpět
VŠICHNI STEJNĚ SKONČÍ V POSTELI,
aneb první původní česká erotická
komedie (1998). Filmová adaptace vlastní stejnojmenné literární předlohy
- povídky ze součastnosti. Vše se děje za komických okolností a s nadhledem.
Ukázka ze scénáře (začátek)
Obraz 1. Vesnická diskotéka
Blikají barevná světla, silně nakouřeno, hlučná a rychlá
hudba, titulková montáž. Po jejich skončení začne uvádět koktající diskžokej
pomalou skladbu, sem tam přeskakuje deska.
Střídavé záběry na tančící páry: Velmi vysoká s malým
partnerem, lesbičky, tlustý pár, dva homosexuálové a jiné karikatury. Chlapci se
pohybují se silně ztopořenými údy, zřetelně se rýsujícími přes kalhoty, dívky
zase pohazují vystrčenými zadečky, naditými v krátkých šortkách či přiléhavých
minisukních a z hlubokých výstřihů jim vylézají kyprá poprsí. Všichni se silně
potí.
Záběr na samostatně tančící dívku Blanku, která se zahledí
směrem ke vchodu do sálu a zpozorní.
Ve dveřích stojí voják, a od ostatních návštěvníků se liší
tím, že je o něco starší, také o něco větší a hlavně fešák. Zkušeným okem
hodnotí situaci - není ji zrovna nadšen. Blanky si nevšimne.
Skrz tančící dav se prodírá k baru, kde zaujme místo vedle
pěkné, byť tak trochu kypré dívky, Mileny.
Navazují spolu hovor, který však zaniká v hluku diskotéky.
Vojákovi se dívka zjevně líbí, taktéž dívce se voják zamlouvá
a vine se k němu.
Z davu se k nim protlačuje Blanka, staví se mezi ně a ptá se
kypré dívky:
Blanka: |
| (udýchaně, zvědavě) Tak co, Mileno...proč
netancujete? |
Milena: |
|
Nemůžu, Blanko...jsem mokrá jako myš. |
Blanka: |
|
(zvědavě) Kde všude, i tam? |
Milena: |
|
(naštvaně odsekne) Všude! |
Blanka: |
|
Tak se svlíkni, a bude ti dobře. |
Milena: |
|
(ještě naštvaněji) Dík za radu, ale svlíkni se radši sama,
aspoň se to tady trochu vyprázdní... |
|
Voják přímo hledí s neskrývaným zalíbením na
Blanku, která už nevnímá Milenu. Lačný vojákův pohled Blanku
jakoby na chvíli hypnotizuje. |
|
Blanka: |
|
Půjdeme si zatančit? |
|
Blanka se přitiskuje špičatými a pevnými ňadry
k vojákovi, ten ji uchopí oběma rukama za zadeček. Blanka se nebrání a tančíce
tělo na tělo pomalu mizejí v rytmicky se vlnícím davu, protože právě koktavý
diskžokej vyhlašuje pánskou volenku a není jisto, jestli si voják nevybere
Milenu. Deska opět přeskočí. Osamocená Milena se mračí a
naštvaně a závistivě oba sleduje. Blanka s
vojákem tančí ploužák a vzájemně a zálibně si pohlížejí do očí. |
|
Blanka: |
|
(zvědavě) Tebe ještě neznám, nikdy jsem tě tu
neviděla... |
Voják: |
|
(zdůrazňuje slovo ještě) Já tebe také ještě ne... |
Blanka: |
|
S Monikou se znáš? |
Voják: |
|
To je ta u baru? |
Blanka: |
|
Jo, ta oplácaná, co ses s ní předtím bavil, ta
tlusťoška... |
Voják: |
|
Není oplácaná, akorát víc při těle... |
Blanka: |
|
(naštvaně odporuje) Má kozy jak melouny! |
Voják: |
|
Některým se to líbí, lepší melouny než nic, nebo jenom holé
bradavky... |
Blanka: |
|
Podrží každému, komu se zachce... |
Voják: |
|
A co ty? |
Blanka: |
|
Tak to já si vybírám...odkud jsi? |
...zpět
ANTÉNA (1999)
Epizoda ze seriálu "Tak jde život" z cyklu krátkých komických
příběhů beze slov - grotesek ze současnosti, zachycujících život kolem nás.
Tento díl je o tom, co všechno může způsobit taková porucha...
Ukázka ze scénáře (začátek)
Obraz 1. Před domem
Roztmívačka: | | Prázdná ulice, švenk na dům. |
Obraz 2. Obývací pokoj
D: | | Ruka namočená v nočníku. Kamera jede po paži
až na hlavu, odjíždí na celek. |
C: | | V
křesle sedí zabořen muž - otec a spí. Začne se probouzet, ruku si otře o křeslo,
poté si protře oči. |
C: | | Dítě si hraje s barvičkama. Křik. |
C: | | Otec mžourá a rozhlíží se po pokoji. |
C: | | Dítě natírá černou barvou okulár dalekohledu. V pokoji je
nepořádek. |
PD: | | Otec má zhnusený výraz v očích. Sehne se na zem pro ovladač a
zapne TV. Ozve se melodie znělky seriálu
"Dallas". Tupý úsměv. |
PC: | | Pohled přes rameno na TV. Náhle nastane porucha a na obrazovce je
vidět šum. |
PD: | | Otec udiveně hledí, zvedne se a jde k TV. |
C: | | Otec se dívá za TV, jestli je tam zapojena anténa. Potom zezadu
uchopí TV a jde s ní směrem ke stolu. Zjišťuje, že je stůl plný a tak položí TV
někam mimo. Ozve se křupnutí a dětský křik utichne. Otec se rozhlíží. Opět
uchopí televizor a mírně jej nadzvedne. Ozve se dětský pláč. Toto opakuje.
Potřetí si všimne kluka, ležícího pod TV. Rychle ji nadzvedne. Kluk odběhne za
matkou do kuchyně, drží si rukou zadek. Má pokálené punčocháče. |
C: | | Matka s velkým křikem vybíhá s pánvičkou v ruce z kuchyně,
uklouzne na něčem a padne na zem. Jídlo z pánvičky jí dopadne na umaštěné
vlasy. |
PD: | | Matka se zvedá ze země, nasadí si rozbité brýle. Má vyražený
zub. |
PC: | | Otec stojí za TV, vytahuje a zkoumá plošné spoje, tahá různé
dráty, přeřezává je nožem. Při vytažení a zasunutí záblesky. Podívá se na
manželku, ležící na zemi a kroutí nechápavě hlavou. Pokračuje v opravě.
Záblesky. |
PC: | | Do
místnosti vchází dítě a namáčí letadlo do žluté barvy. Přistoupí k otci a začne
mu s ním jezdit ve vlasech. Další rána el. proudem. Otec kroutí nechápavě
hlavou. Stále stejné poruchy. |
PC: | | Otec sleduje přívod od antény od TV až ke zdi, následně jde podél
zdi, u stropu se zastaví. Zamyslí se a odběhne. |
Obraz 3. Předsíň
D: | | Otec v ponožkách přichází ke dveřím a snaží
se nazout vietnamky. Nejde to. |
PC: | | Bere do ruky nůžky větších rozměrů z botníku a ohýbá se. |
D: | | Otec si ustřihuje špičku ponožky. Totéž provede i na druhé
ponožce. Nazuje si vietnamky, zahýbe spokojeně palci u nohou a odejde... |
...zpět
HUSA (2000)
Epizoda ze seriálu "Tak jde život" - krátký, hluboce lidský,
groteskní až morbidní příběh ze současnosti o tom, že každá, byť i zdánlivě
neřešitelná situace má řešení, pokud se však hledá a nachází... Rozepsáno více
námětů a pokračování.
Ukázka ze scénáře (začátek)
Obraz 1. - Kuchyně
Celek: | | Kuchyně, hodiny na zdi ukazují poledne,
bzučení mouchy na okenním skle. Za prostřeným stolem sedí mohutný muž - typický
jedlík. |
Celek: | | Sporák s troubou, subtilní upachtěná žena
pobíhá okolo něj. Nadzvedává pálící pokličky na hrncích a sem tam v nich rychle
zamíchá velkou vařečkou. Chvatně škrábe brambor z hromady a hází jej do velkého
hrnce na plotně. |
Polodetail: | | (obrazová montáž) Nad hlavou jedlíka se
zjevuje velká mísa s celou pečenou husou a oblohou. Pomalu mu krouží okolo hlavy
a on ji mlsně sleduje (hlava se otáčí za husou o 360°). Zazní jemný a lahodný
zvuk houslí a po chvíli zanikne. Ozve se opět bzučení mouchy, dorážející na sklo
okna a vidina mizí. |
Detail: | | Muž ještě ze setrvačnosti krouží hlavou,
intenzivně pohybuje chřípím, pohlíží ke sporáku, větří a slintá. |
Detail: | | Muž si hraje nervózně s nožem od příboru a
nechtě rozřeže ubrus na stole. Všimne si díry, zakryje ji talířem a plaše
pohlédne směrem ke sporáku. |
Polocelek: | | Žena právě vytahuje pekáč s husou z trouby ze
které stoupá černý kouř. S hrůzou v očích pomalu pohlédne k muži. |
Detail: | | Plachý
pohled muže se rychle mění v hrozivý, brunátní a třeští oči, až mu na skráních
nabíhají tepny. |
Detail: | | Mužova ruka sahá po noži, pevně jej sevře,
ale po chvíli jej rychle pustí zpět na stůl. |
Polocelek: | | Muž se vrhá od stolu k drobné a
vyděšené ženě, která se snaží uniknout. Uchopí ji mohutnýma rukama za krk,
nadzvedne ji do úrovně svého obličeje a škrtí ji. Po chvíli ji pustí a žena
padne s žuchnutím a zachrastěním bezvládně na k zemi. |
Detail: | | Žena má zavřené oči a pomalu modrá v
obličeji. |
Detail: | | Muž, shlížející na bezvládné tělo ženy
naopak bledne, brunátný výraz jeho obličeje jihne a začne se rozhlížet kolem
sebe. |
Polodetail: | | Smetne pokličku z jednoho z hrnců, stojících
na sporáku, popadne jej a z výšky začne vylévat jeho obsah na hlavu nebohé
ženy. |
Detail: | | Obličej ženy i okolí její hlavy je pokryt
nudlemi a celý mokrý od polévky, ze které stoupá pára. Žena rychle otevře a
vytřeští oči. |
Polocelek: | | Muž pomáhá ženě vstát, sundává a roztírá ji
nudle po obličeji a vlasech. Něžně ji k sobě přivine. |
Detail: | | Oba se rozpláčí a pohlédnou ke
sporáku. |
Detail: | | Na pekáči leží torzo seškvařené a zuhelnatělé
husy. |
Polodetail: | | Při pohledu na něj se oba
rozpláčí ještě víc. Muž zbystří, najednou přestane plakat a mávne rukou nad
sporákem. Žena pohlédne zkoumavě na muže a také rychle přestane. V očích s ji
zajiskří. |
Polocelek: | | Muž s vítězným výrazem vleče překvapenou ženu
ke skříni. Kvapně ji s vrzotem a skřípotem otevře. Vyletí několik molů. Muž
vytáhne jedno ramínko ze dvou a podá je směrem k ženě tak, že ji zakryje hlavu.
Sáhne i pro druhé, pokryté pavučinou. |
Obraz 2. - Před domem
Celek: | | Pohled zepředu na naleštěný Mercedes,
chromovaná maska se blýská ve slunci. V pozadí vychází z domu muž v klobouku,
vlekoucí klopýtající ženu. Oba se blíží k Mercedesu, kamera však vyjíždí a za
ním je vidět omšelý Trabant. |
Celek: | | Pohled zezadu na Trabanta.
Muž zakrývá značku dekou, vyčnívající z kufru auta a žena se marně pokouší
otevřít pravé dveře vozu. Lomcuje a cloumá s klikou. Muž mohutně zabouchne víko
kufru a oboje dveře se otevřou. Žena se svedne ze země a oba nasednou. Ozve se
příšerné vytí motoru v maximálních otáčkách, zařazení rychlosti přes zuby a
oblaka kouře se vyvalí z výfuku. Vozidlo se s přískoky rozjede, kličkuje,
nadskočí a zmizí zhaleno v dýmu. Do záběru vejdou dva strážníci, pohrávají si s
obušky a hledí za ním... |
...zpět
ŘEKA
VZPOMÍNEK (2003)
Současný, romanticko-dramatický letní příběh, volně
inspirovaný skutečnými událostmi. Filmová adaptace stejnojmenné vlastní
literární předlohy (2001) obsahuje i pár vlastních písňových textů.
Ukázka ze scénáře (začátek)
OBRAZ 1. F-M - nemocnice-pracoviště
CT
(úvodní titulky) | | |
|
Mladá zdravotní sestra spolu s mladým mužem
vcházejí do místnosti CT. | | |
|
Pavel se pomalu a nejistě svléká. | | |
|
Sestra jej přitom se zalíbením
pozoruje. | | |
|
Pavel si lehá na lůžko. | | |
|
Pavel zajíždí pomalu do tunelu
CT. | | |
|
Lékaři i sestry pozorně sledují spousty údajů
na monitorech, grafy, řezy, spousta čísel, z tiskáren vyjíždějí grafy a
obrázky. | | Přístroje šumí a pípají. |
...zpět
POMNĚNKY (2004)
Filmová adaptace stejnojmenné literární předlohy (2002). Letní
příběh mladých lidí ze současnosti protěžuje rovněž negativní působení alkoholu
a drog, dotýká se i problematiky rakoviny a AIDS. Celovečerní film, jehož závěr
je záměrně zpracován tak, aby poskytl prostor pro další připravované volné
pokračování příběhu..
Ukázka ze scénáře (začátek, 2.obraz)
OBRAZ 2. Olomouc - TV
studio-střižna
Pavel vstupuje s kamerou v ruce do místnosti
a míří vstříc k atraktivní ženě středních let vstávající od střihového pultu.
Vytáhne kazetu z kamery a podá ji Evě. | |
Pavel:Evi, tady máš ty
záběry z tý přehrady...
|
|
|
| | Eva:
(laškovně) Jé, ty jsi zlato, Pavle. Máš to u mě! |
|
|
Pavel pustí Evě do hlubokého výstřihu klíčky
od auta, přitom na ni vycení zuby. | | Pavel: A co jako? Já toho
mám u tebe víc... |
|
|
Eva se snaží vylovit klíčky z výstřihu, ty
však propadnou někde na zem. Eva se pro ně sehne. | | Eva:Bylo
tam něco zajímavýho? Pavel:No, ani ne... No teda
bylo, ale to jsem nenatočil. |
|
|
Pavel spolu s právě příchozím, přísně
vyhlížejícím mužem zralého věku, šéfem studia, pozorují pozadí Evy, hledající
klíčky. | | Eva: A proč? |
|
|
Šéf na Pavlovy poznámky nereaguje, při
pohledu na Evu se jeho přísný výraz vytratí a zalesknou se jeho dobrácké
oči. | | Pavel: Ále... došlo mi, že to vysíláme před
desátou večer... |
|
|
Pavel se otočí k šéfovi.. | | …a taky mi došly
prachy. |
|
|
Šéf zvedne svižně klíčky ze země a předá je s
přísným výrazem Pavlovi. | | Šéf: Mládeži, jestli potřebujete soukromí,
tak já mohu zase odejít... A mimochodem, ze školy si také pamatuju, že flákání
prý škodí zdraví...
|
|
|
| | Pavel: V každém
věku? |
|
|
| | Šéf: (direktivně) Zcela
správně. Takže vem kameru a půjdeš do muzea. Končí tam výstava, takže do
večera... ať to mám. |
|
|
Pavel zasalutuje a odběhne. | | Pavel:
(svižně) Jasně, šéfe! |
...zpět
*
| |